CO JSME TO JEN UDĚLALI …

Po skončení desáté schůze Zastupitelstva města Lišov, konané v úterý 29. září 2020, bychom v návaznosti na její průběh měli dojít k sebereflexi ve veřejném zájmu. Měli bychom se zamyslet sami nad sebou a přehodnotit své postoje, počínání a názory. My, opoziční zastupitelé, od nichž vedení města, v čele se starostou Jiřím Švecem, očekává loajalitu a stádní poslušnost bychom tak měli litovat všeho, k čemu jsme se kdy propůjčili. Je to ve veřejném zájmu a musíme se o to alespoň pokusit!

Je nám proto líto, že jsme v komunální volební kampani v roce 2018 vůbec dostali ten neslušný nápad představit svůj program, v jistém ohledu odlišný od toho, co prezentovaly protistrany, a že jsme požadovali rovný přístup a prostor v této kampani. Nastane-li to i před příštími volbami, dopředu se raději upřímně omlouváme za své činy, které v souladu s tímto programem provedeme včera, dnes a zítra. Je nám líto, že jsme se zastali téměř celého pedagogického sboru lišovské školy v loňském případu březnového odvolání tehdejšího ředitele Petra Ročňáka, jmenovaného do pozice ředitele radou města, a že jsme nesouhlasili s procesem stavebního řízení při výstavbě bytového domu v Čechově ulici kvůli nedostatku parkovacích míst. Mrzí nás, že jsme vyslyšeli občany při nezohledňování jejich zájmů v souvislosti se zhotovováním územních studií v lokalitách Čechova a Zahradní. Mrzí nás i to, že jsme se spolu s několika dalšími zastupiteli propůjčili ke svolání mimořádné schůze zastupitelstva města kvůli přehodnocení postoje k demolici fary v Dolních Slověnicích a opět tak vyslyšeli zástupce z řad občanů, který dostal prostor k vyjádření. Víme, že poškozujeme město Lišov politicky, ideově, možná i fyzicky, kdoví, a že jsme nikdy nic nedokázali, nedokazujeme a nedokážeme, přestože nám k tomu byl vždy dáván maximální, nejen myšlenkový prostor. Těší nás způsob komunikace na schůzích zastupitelstva města, hodící se sice do lokálu pohostinství někdy před zavírací dobou, ale lidé to tak chtějí a rozumějí tomu nejlépe. Nechápeme, že jsme si to dosud nějak neuvědomili. Plně akceptujeme, když starosta města veřejně označuje zastupitele a občany vulgárními výrazy, je to vůdce a k tomu to přece patří. Za chybnou považujeme svou kritiku, protože vládnoucí politika je přece tou nejlepší, není tak třeba měnit ideje ani směrování města, a kritiku si určitě nezaslouží. Vždyť jen tam, kde není kritika, dají se volně vytvářet hodnoty. Několikrát už bylo naším omylem, že jsme se vyhranili proti gamblerství, podali námitky a dovolili si vznést protinávrhy k usnesením, tohle se přece ve slušné společnosti nedělá a do zastupitelské demokracie to rozhodně nepatří. Stydíme se za to, že jsme si dovolili vyjádřit jiné postoje, ohradit se proti křivým nařčením a lžím ze strany starosty Jiřího Švece, k nimž použil obecní tiskovinu. Spletli jsme se a vlastně nám vůbec nevadí, že starosta tuto tiskovinu cenzuruje, neotiskuje názory opozičních zastupitelů a nerespektuje tiskový zákon. Ten je beztak k ničemu. Je totiž správné, vytvářet si jediný pozitivní obraz, a co na tom, že je tomu v jiných obcích jinak. Za zcela nepřípustný považujeme i otevřený dopis, v němž na tyto skutečnosti poukazujeme, a dříve, než jsme v té věci oslovili krajské zastupitele, tak bylo naší snahou to opakovaně řešit v našem městě. Byla to chyba. Je nám líto, že se o tom všem dozvídají lidé z televize po celém jihu Čech anebo z novin třeba až ve Strakonicích. O kandidátu do krajského zastupitelstva by přece někde ve středním Pootaví slyšet v takových souvislostech vůbec neměli.

V tom už ale nejedeme my. Tak jako lež na sebe snadno strhne pozornost, přestože má krátké nohy, tak si i pravda najde cestu, jak na sebe upozornit. Pokusili jsme se o uznání vlastních chyb, trefně řečeno, chtěli jsme vzít rozum do hrsti, opravdu, ale pořád to nějak není ono. Možná bychom měli zpytovat svědomí a ideologicky se v něm dobrat před rok 2018, anebo 2010 anebo 1989. Zdatného aparátčíka a vymítače pravdy už máme, nyní stačí pokračovat v dobře započatém díle a vše se podaří. Ovšem pak si společně nezapomeňme položit jedinou otázku: Co jsme to jen udělali?