Na začátku se ohlédnu dvakrát trochu do minulosti. Když pradědeček mého
kamaráda vzpomínal na svá prvorepubliková studia na pražské univerzitě,
přišlo mu vtipné, jakým způsobem vedla fakulta evidenci studentů. Měla je
rozdělené do dvou kategorií – Praha a venkov. V první byli jen Pražané, ve
druhé všichni ostatní. Darmo, zda pocházeli z města či vesnice. A nyní ohlédnutí druhé. Když se v padesátých letech zakládala jednotná zemědělská družstva, měl to být znak pokroku, rovnosti a rozvoje. Mnohé z nich přejaly tyto příznaky i do svých názvů, ačkoliv skutečný význam těch slov zůstával daleko za tím, co prováděla vládnoucí ideologie. Komunisté tím zapříčinili umlčení nesouhlasu, perzekuci soukromých zemědělců, dlouholetou devastaci krajiny a zpřetrhání staletého sepětí lidí s půdou a tradicemi. S důsledky se bohužel potýkáme dodnes. Dvě zdánlivě nesouvisející ohlédnutí do historie jako by nabízela paralelu s tím, co slýcháme v současnosti. Relativizace pojmů, jejichž hloubka bývá mnohdy úplně jinde, než bychom si přáli. Také naši vrcholní komunální politici mají rozehranou partii s těmito pojmy. S tím, že nežijeme někde na vesnici, ale ve městě, a že si to musíme uvědomit. Že potřebujeme rozvoj za každou cenu, abychom zvýšili počet obyvatel, abychom měli více peněz, abychom mohli investovat, projektovat do šuplíku, budovat. Kráčet vpřed. Časem třeba podojit mléčnou dráhu, po werichovsku řečeno. Lišov se svými místními částmi není žádné velkoměsto. Lidé se sem stěhují možná hlavně proto, že chtějí získat klid a být blíže přírodě. Je to v přímém kontrastu s nedalekou českobudějovickou aglomerací, a naopak v souladu s nedalekou třeboňskou biosférickou rezervací, velkou devízou. Vyhlídka na vybudovaný obchvat z Klaudy na Vranín navíc tato fakta jen umocňuje. Ale přiznejme si, umíme z této skutečnosti opravdu těžit vše dobré pro své stávající i budoucí občany? Nejsem si tím jistý. Opakovaně vyjadřovaná podpora investorům ze strany vedení města na schůzích zastupitelstva nahrává spekulacím o upřímnosti toho, co se hlásá občanům. Pokud člen městské rady před zástupci developera veřejně nabádá nesouhlasící přítomné k tomu, aby si uvědomili, že žijeme ve městě, a že potřebujeme
rozvoj, je to zavádějící. Pokud starosta a někteří zastupitelé veřejně
podporují developera na schůzi zastupitelstva a zpochybňují jakékoliv
připomínky, považuji to za nepřípustné. Developer není sociální
podnik, nejde mu o obecný prospěch, jakkoliv nezpochybňuji jeho
nutný podíl na výstavbě obcí, nýbrž o vlastní zisk. Plánovaným vybudováním komerční zóny nad stávající benzinovou čerpací stanicí nezískají občané klid a zároveň lepší obchodní vyžití. Zaslepením místních komunikací nepřijdou k vyšší bezpečnosti v ulicích. Výměna pozemků pro stavbu bytového domu v centru města za levnější parcely v extravilánu se nejeví jako známka promyšlené směny. A rudé betonové opevnění kolem drenážní nádrže za spotovním areálem rozhodně není kýženým krajinným prvkem. Nakonec, dodnes chybějící chodníky u novostaveb okolo hlavní silnice v Hůrecké ulici jsou důkazem toho, jak bylo a je vše promyšlené právě s citem pro klid a bezpečnost občanů. Nemusíme kráčet kupředu levá, pravá, na tom nesejde, za každou cenu. Někdy je zkrátka dobré vysadit. Řeči o nutnosti rozvoje jsou subjektivní stejně jako vnímání města a venkova. A platí to o to více pro doby krizí a nejistot, do nichž nyní vstupujeme. Právě v nich totiž k vybudovaným výsledkům může časem chybět jak energie, tak i peníze na jejich udržitelnost, natož pak na realizaci šuplíkových plánů za miliony. Pokrok ve znamení dražších projektů i parcel k prodeji, zrušení klidových zón a rovnost ponechaná jen pro někoho znamenají rozvoj, který se nám jednou vymstí. Nechceme město a vesnice pro bohaté ani obec jako pastviště developerů. Obec chápeme jako toho,
kdo určuje podmínky. Jsme pro její zachování v typických rysech s přihlédnutím k opravdovým hodnotám a potřebám občanů. Jsme pro komunikaci s občany. Jinak dopadneme jako nejedno JZD Rozvoj. V neustálém pokroku budeme kráčet svorně a v rovnosti vstříc k lepším
zítřkům, na něž ale nikdy nedosáhneme. V zářijových volbách půjde o mnohé. O pokrok, o rovnost i o rozvoj, byť v trochu jiných souvislostech. Budeme proto rádi, když za nimi vykročíme po nové cestě společně. Tak nějak normálně. Děkujeme všem za přízeň!

PhDr. Aleš František Plávek